Fotografie – kresba světlem – je pro mě nevyčerpatelným zdrojem radosti, inspirace i fascinace. Je zároveň opojným celoživotním hledáním onoho možná nedosažitelného, dokonalého záběru. V sobě spojuje vrozenou lásku k horám a přírodě vůbec s potřebou kreativně a emotivně vyjádřit svět kolem nás, ale i mé představy a sny.
Krajina má v mé tvorbě výjimečné postavení – od nám všem blízkých a důvěrně známých míst až po vzdálené a exotické scenérie, které jsem měl to štěstí poznat. Ať už barevně, černobíle či v infračerveném spektru, za dne či v noci, na film nebo digitálně – vždy mě žene touha zachytit kouzlo pomíjivého okamžiku a prchavou náladu krajiny. Ta výzva je nekonečná a nikdy nepřestává bavit.
Největší štěstí prožívám ve chvílích, kdy se stávám svědkem ranního představení: první paprsky slunce nesměle pronikají slábnoucím mlžným závojem a nad vlnami oceánu vystupují jen hrdé vrcholky hor…
Vedle krajiny mě přitahují i témata, která bývají často opomíjena – staré artefakty, veteráni - němí hrdinové, zátiší a obrazy s atmosférou melancholie, patiny či tiché nostalgie. Jsou pro mě připomínkou zapomenutých časů, lidské práce a klidu, který se dnes tak snadno vytrácí.
A pak jsou tu okamžiky, které dávají smysl celé cestě: mrazivé ráno, osamocený fotograf a východ slunce. V hlavě mi zní myšlenka: „Dvakrát nevstoupíš do téže řeky… Co nevyfotíš teď, už nikdy nevyfotíš… Neexistují opakovatelné okamžiky… Žádné dvě fotografie nejsou stejné.“
Stále věřím, že ta dokonalá fotografie, to nejlepší světlo, mě teprve čeká…
